[art] Co nového v Rudolfinu? Sutnar, bezesporu

Tomu se říká „dvě mouchy jednou ranou“. Tak, jako módy chtivá děvčata šílí po každé sezoně v obchodech s oblečením a zuřivě vyhledávají nabídky 3+1 zdarma, já, neméně zuřivě, natahuji ruku po dvojité vstupence a stoupám vzhůru po schodech Galerie Rudolfinum. Já, bezesporu… Tak se i jmenuje první z probíhajících výstav, jež si klade za cíl reflexi chápání identity. Slušné sociologické téma mimochodem. V malé galerii pak nabízí Ladislav Sutnar své Americké Venuše, sbírku aktů, které s první výstavou v podstatě ladí více, než by se mohlo na první pohled zdát…

undeniably me - fiona tan
 
Hledání vlastní identity nás provází od narození, i když si to mnozí snad ani neuvědomí. Současná doba tento proces ještě umocnila existencí virtuálna, kam se čím dál tím častěji uchylujeme. Vystavovaní umělci se v Rudolfinu snaží vývoj totožnosti zaznamenat v průběhu celého života. Mě osobně hned ze začátku ohromila sbírka portrétů neznámých lidí od francouzského umělce Christiana Boltanského. Stěny pokryté odshora dolu obličeji lidí, kteří jsou již povětšinou mrtví, vytváří v kombinaci s tlumeným světlem velmi zvláštní náladu, kde se mísí pocit zvědavosti i lehkého strachu. Člověk najednou přemýšlí nad osudy zobrazených lidí, hlavou mu jdou tisíce možných příběhů, které se mohly a nemusely stát.

u.s. venus - ladislav sutnar

V průběhu prohlídky se dostávají ke slovu další současní umělci jako Richard Billingham, Viktor Piovarov , Cindy Sherman či Bruce Nauman, který se ve svém videu potírá střídavě černou a bílou, aby tak hlásal rasovou spravedlnost. Nejstřeženější částí výstavy se stává místnost, kde proti sobě na každé straně visí po 48 portrétech. Na stěně jedné významní muži Gerharda Richtera, významné ženy Gottfrieda Helnweina na stěně druhé. To vše uzavírá projekce krátkého filmu Fiony Tan, jež přináší pohled do života muže, který onemocněl Alzheimerovou chorobou. Může si takový člověk stále uvědomovat svoji identitu? Pakliže si ve své hlavě vytvoří novou vlastní, stává se skutečnou?

u.s. venus - ladislav sutnar

A co s tím vším má společného výstava Ladislava Sutnara? Není akt také jednou z možností zachycení identity? Jednoduché grafické podání pak může onu identitu pomoci lehce zakrýt. Tak či tak, možnost shlédnout 23 obrazů autora, který spoluutvářel dějiny grafického designu, rozhodně pohladí po oku a jistě tak, jak sám Sutnar zamýšlel, jelikož své umění nazval Joy-Artem, navodí pocit veselí a spokojenosti. Co lepšího chtít?

u.s. venus - ladislav sutnar

undeniably me - christian boltanski

undeniably me - richard billingham

undeniably me - richard billingham

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s