[interview] Apparat: Odehraješ a v deset jsi v posteli

Publikováno na Techno.cz

Festival Electronic Beats už klepe na dveře, aby vám v Divadle Archa mohl naservírovat další pravidelnou dávku kvalitního poslechu. My si pro rozhovor vybrali jednu z hlavních hvězd, zakladatele labelu Shitkatapult, člena projektu Moderat a nedílnou součást berlínské scény. Jaké jsou první hudební vzpomínky z dětství, proč by občas raději natáčel dokumenty o zvířatech, jaká je Ellen Allien ve studiu či co můžeme čekat od nového alba, vám poví Sascha Ring, jenž se v nové sestavě Apparat Band právě tyto dny vydává na dlouhé koncertní turné.

Apparat

Včera jsi mě odbyl, že prý ještě musíte zkoušet. Máte asi neustále napilno… Kolik hodin denně to tak zabere?

Strávili jsme zkoušením poslední tři týdny, každý den od rána do večera. Myslím, že jsme si to všichni hodně užili. Bylo to strašně intenzivní. Zavřít se v pokoji, zamknout za sebou a nevylézt celý měsíc.  No a teď jsme skoro hotoví. Ještě párkrát pocvičíme a bude to. Jsem opravdu hodně šťastný, že to konečně zní jako opravdová hudba.

Moc se těším, až to uslyším naživo! Četla jsem něco o vašem sobotním hraní ve Švýcarsku…

Jo. To už jsme hráli pěkně jako kapela. Bylo to dost zajímavé, protože jsme měli docela šílené technické problémy, ale já si toho vlastně vůbec nevšiml, právě proto, že jsme hráli naživo. Hodně vtipná záležitost. Neumíš si představit, jak vděčný jsem se po vystoupení cítil, že jsme to takhle ustáli. A tak to má být. Když se něco fakt podělá, kapela dál hraje a ty si ničeho ani nevšimneš, tak je vidět, že vlastně všechno funguje tak, jak má. Tedy byl to vlastně dost dobrý test, a když to bude příště bez toho technickýho „podělání“, tak to bude úplně nejlepší. (smích)

To je jasný! Pozítří hrajete jako předskokani Mobymu. Jaký máš vztah k jeho hudbě?

Samozřejmě jsem fanoušek dlouhé roky. Mám snad i jeho první nahrávky, což už bude téměř dvacet let zpět. Šílené. Přibližně před dvěma lety jsem pro něj dělal remix, když mě o to jeho manažer požádal. Asi se jim moje hudba líbila a tak nás pozvali, abychom jim dělali předskokany. Ovšem být předskokanem není vždycky zrovna vděčná práce. Občas se ti stane, že nedostaneš prachy a publiku jsi úplně ukradenej… (smích) Ale dali nám fakt dobrý pocit ve smyslu: „Jó, bude skvělý mít vás tady. Bude to neopakovatelná show!“ Takže se ani necítíme jako předskokani, ale že je to jednoduše milé pozvání na dobré hraní.

Mimochodem slyšel jsi jeho nové album? Myslím, že je zas trochu lepší než to předcházející.

Zatím bohužel ne. Četl jsem nějaké recenze, že je skvělé. Ale poslední měsíc jsem vážně neměl čas na nic, kromě tvorby vlastní muziky a to ještě v hodně hrubé podobě. (smích)

Naprosto chápu. Chtěla bych to vzít úplně od začátku, od tvého dětství. Tvůj otec byl prý hudebník. Můžeme ho tedy nazvat tím prvním, kdo tě hudebně ovlivnil? Na co vůbec hrál?

Ano, ano. Táta hrál na baskytaru, ale velmi brzy se z této pozice přesunul na post zvukaře kapely, protože byl vždycky tak trochu nerd. Měli jsme sklep, kde vždycky sestavoval reproduktory a podobné věci, protože ve východním Německu bylo strašně těžké něco sehnat. Člověk si tak musel spoustu věcí udělat sám. Takže to je vlastně moje první hudební vzpomínka z dětství, jak jsem s tátou ve sklepě a pomáhám mu stavět repráky. Pak mě tu a tam začal brát na koncerty, generálky… A já nějak cítil, že tohle je pro mě to pravé. Občas jsem se posadil za bubny či klávesy a myslím, že jsem pak byl pro ostatní docela dost otravnej. (smích) Dneska když se podívám na své zkoušky, tak si tu otravnost uvědomuji, protože jsou to pořád nejrůznější zvuky vycházející odněkud. Není úniku. Tak si občas vzpomínám na svého tátu s kapelou ve chvíli, kdy si užívali vzácnou chvilku ticha a pak najednou přišel Sascha a začal mlátit do bubnů. To jim vážně muselo lézt na nervy. (smích)

Apparat

Jsi pořád schopný vzít paličky do ruky a něco zabubnovat?

Něco jsem udělal na svém albu. Mám ve studiu bicí sestavu a tak můžu říct, že jsem schopný nahrát smyčku. Ale jasně že nedokážu jen tak zahrát naživo nějakou písničku. Zvládám nezávisle na sobě pohybovat rukama i nohama, ale dát dohromady něco složitějšího, to by mi asi chvíli trvalo.

Máma ti prý před vydáním schvaluje skladby…

To jsou trochu silná slova. (smích) Ale ano. Vždycky se hodně zajímala o to, co dělám. Ráda si všechno poslechne a dá mi nějakou zpětnou vazbu. Myslím, že tohle by měly dělat mámy všech hudebníků, zajímat se o to, co jejich dítě dělá. Možná jen s výjimkou těch matek, které nejsou hudební kariérou svých potomků nadšeny. Ale moje máma mě v tom bezvýhradně podporuje.

Tak to má být! Ovšem významným krokem v tvém životě bylo právě odtržení od rodičů a následné přestěhování do Berlína okolo roku 1997. Jaký máš pocit z tamní scény a hlavně z publika? Léta si lidé stěžovali, že je to tam až příliš zaměřené na minimal techno.

Myslím, že teď je tu spousta různorodé muziky a když trochu hledáš, najdeš pěkný koncert nebo něco podobného. Ale všeobecně je veřejný obrázek o berlínských posluchačích stále někde u minimalu, takže v podstatě nezáleží na tom, jaká je realita. Popravdě když vezmu v potaz jiné metropole jako například Londýn či Paříž, tak právě ty mi opravdu přijdou více rockově orientované. Najdeš tam dobrý koncert snad každý den. Tedy v podstatě ano, berlínské prostředí zůstává stále více elektronickým a navíc všude samá afterparty. Je tu neustále tolik nových a nových míst, o kterých jsem vůbec nevěděl. Často se přistihnu, jak si už připadám divně být součástí publika, najednou jsem sakra starej. Nevím, jestli je ten pocit špatný. Vždycky si říkám: „Tohle byla moje scéna.“ Nevím… Začínám se zajímat o jiné věci. Když se ještě vrátím k otázce: například v posledních týdnech jsme zkoušeli vždy po zavíračce v klubu Maria. O pondělcích tam pořád jedou afterparty. Takže zatímco my zkoušeli, vedle jela na první poslech nějaká oldies party. V tom smyslu, že spousta nových tracků zní, jako by byla udělaná před patnácti lety. Takových sedmdesát procent berlínské techno scény mi přijde bez jakéhokoliv pokroku. Hrozný.

Kam se tedy ty vydáváš v Berlíně za hudbou, jestli to vůbec zvládáš?

Na to je těžké odpovědět, protože tu nikdy nejsem přes víkend. Dříve jsem občas někam zašel, ale nyní, kdykoliv mám jen trochu volného času, snažím se z Berlína utéct. Právě teď jsem uprostřed přírody. Sednul jsem na motorku a jsem teď tak padesát kilometrů za městem. To je to, co dělám asi nejčastěji, když mi zbyde nějaký čas.

Takže to máme tvůj nejoblíbenější sport…

Jo, tohle určitě můžu nazývat sportem, protože moje motorka není příliš pohodlná a občas je to s ní trochu namáhavé. (smích)

Apparat

Když ještě zůstanu u Berlína, spolupracoval jsi se spoustou tamních umělců. Když pominu kluky z Modeselektor, zajímala mě hlavně Ellen Allien.  Jaké to je být ve studiu s holkou?

Především každá spolupráce vznikla z kamarádství. S Ellen to bylo také tak. Chtěli jsme udělat něco společně, protože jsme kamarádi a samozřejmě také, že se respektujeme jako umělci. Sejít se a něco uskutečnit. I díky tomu vznikl projekt Moderat, protože s kluky z Modeselektor jsme kamarádi velmi dlouhou dobu a nikdy jsme neměli dost času se pořádně sejít. Tak jsme si řekli, že natočíme společně desku a bylo to skvělé. S Ellen se známe deset let a tehdy na začátku jsme spolu dva roky chodili. Pořád jsme kamarádi. Sice jsme se rozešli, ale velmi dospěle. Čtyři roky na to jsme udělali společně desku. Bylo to sice občas trochu drsný, protože jak jsme dobří kámoši, tak jsme se moc nešetřili. Občas to bylo takové to: „Ty idiote, co to děláš?“ a tak podobně. Ale tím, jak se známe dlouho, tak to prostě bereme normálně. Takže abych shrnul, jaké to je být s holkou ve studiu: občas drsné. (smích)

Jsou v plánu nějaké další spolupráce?

Necítím, že bych se teď chtěl pouštět do něčeho s někým novým. Ale určitě si chci zopakovat spolupráci s Modeselektor a vlastně i s Ellen. Je to už pět let od poslední společné desky. Mezitím bych zase rád něco stihnul samostatně jako Apparat a to už se bavíme o příštích deseti letech. (smích) Nebo vlastně ne. Jediné, co chci, je chodit ven s kamarády, jezdit na motorce a dělat dobré koncerty. (smích)

Ideální život. Hudbu prý dokážeš dělat jen při správné náladě. Zní to jasně, ale co to znamená? Cítit se šťastně, mít prázdnou hlavu nebo…?

Možná to plyne s toho, že asi nikdy nebudu profesionální hudebník. Je to hodně o citech, intuici a správné náladě. Řeknu ti spíš, která není správná. Nesmím být unavený. Potřebuju energii. To neznamená, že třeba nemusím být trochu v depresi. I ta může být někdy k dobru, když chceš třeba psát text nebo vůbec něco začít. Být trošku rozladěný… Začíná to být těžší a těžší. Když jsem byl mladší, trávil jsem ve studiu každý den a byl schopný udělat devadesát sraček, jeden dobrý track a byl jsem v pohodě. Dneska nemůžu vystát, když udělám jeden špatně. Bylo by fajn přeskočit tohle období a být schopný jít do studia pouze tehdy, když se cítím přesvědčený, že mám dost energie na to dělat jenom dobré věci.

To určitě přijde. Jednou jsi řekl, že kdyby nebyla na světě žádná hudba, asi by ses věnoval práci se zvířaty a natáčel o nich dokumenty…

(směje se) Víš co? I kdyby hudba na světě byla, byl bych toho schopný. Miluju přírodu, miluju zvířata. Možná je to jenom nějaká romantická představa v mé hlavě a ve skutečnosti by to bylo hrozně stresující povolání. Ale představuji si, že to musí být hodně uklidňující, být trpělivý a čekat co se stane. Je to fajn představa, protože já sám jsem v podstatě úplným opakem toho, co bych měl dělat. Jednoduše myslím, že by bylo prima to zkusit, protože se dost potřebuju zklidnit.

Když se bavíme o filmu, zkoušels někdy něco natáčet? Třeba vlastní videoklip?

Už ne, ale když jsem byl mladší, chtěl jsem dělat úplně všechno. Tvořit hudbu a video. Kombinovat všechno. Byl jsem tak trochu nerd. Jednou se mi stalo, že jsem hrál někde v západním Německu, měl jsem jeden počítač na hudbu a druhý na video. Hrál jsem si s tím videem trochu moc a hudba najednou během setu zkolabovala. Okamžitě se to všechno pokazilo a v tu dobu jsem se rozhodl, že vizuální stránku show nechám někomu jinému a zaměřím se na hudbu.

Apparat Band

Však také například Pfadfinderei odvádějí skvělou práci! Brzy vyjde nové album. Kam ses posunul od toho posledního?

Rozhodně je více eklektické. Samozřejmě je tam i nějaká elektronika, která byla dříve mojí hlavní linií, ale teď je to jenom malá část celkového zvuku. Není to moc taneční, spíš takové jemnější, vyklidněnější. Pro mě je totiž dost těžké nějak popsat vlastní hudbu, to je spíš na vás, posluchačích.

Prý je o problémech v mezilidských vztazích. Nějaké špatné zkušenosti za poslední dobu?

Samozřejmě neustále. Lidi mě serou! (smích) Ne, jasně, že potkávám spousty super a milých lidí, kteří ti dají hodně dobrého. Ale svět je přeplněnej těmi ostatními, kteří jsou pěkně na hovno. Ovšem to bys tam asi psát neměla. (smích) Proto říkám, že bych chtěl dělat něco se zvířaty. Jsou tak nevinná, řídí se svými instinkty. Lidé jsou roztříštění a ovlivnění mnoha věcmi. Jejich inteligence se rozvinula možná až příliš… nebo spíš příliš málo. Prostě jejich inteligence není na správné úrovni. Je to sice dost staromódní téma a lidé dozrávají, ale o tom to album a jeho texty jednoduše jsou.

Tys několik let vedl vlastní label Shitkatapult, něco jsi vydal na Ellenině BPitch Control, ale nové album vydáváš u Mute. Jak se to seběhlo?

Měním se. Už jsem nechtěl vydávat desku u labelu zaměřeného na elektronickou hudbu, protože sama elektronická není. Jak BPitch tak Shitkatapult jsou velmi otevřené značky, ale pořád jsou příliš napojené na klubovou scénu a elektroniku, což se mi už nezamlouvá, protože myslím, že by novou desku mělo zaznamenat širší publikum. Mute ji podle mě může přinést i mezi indie kids a podobně.

Proč jsi vlastně skončil s vedením Shitkatapult?

Protože je to samá administrativní práce okolo labelu a já nejsem zrovna typ kancelářské krysy. Tak jsem se prostě soustředil na dělání hudby.

Jak jsou při tom pro tebe významné technologie?

Důležité už v podstatě nejsou. Dříve samozřejmě ano, když jsem vše skládal elektronicky, ale dnes už je to o hře na nástroj, takže technologie jde stranou. Lidé jsou dnes na počítačích nezdravě závislí. Možná by měli začít žít více „organický“ život. Jsme obklopeni až příliš mnoho stroji. (smích)

To máš pravdu. Zajímalo mě to, jelikož jsi dříve tvořil za pomoci programovacího prostředí MAX/MSP. Jak dlouho ti trvalo, než ses s tím naučil?

Poměrně dost dlouhou dobu, protože jsem nikdy nebyl programátor. Dělal jsem grafický design a trochu toho programování, ale najednou jsem se to musel naučit, jelikož nebyla žádná jiná cesta. Tehdy nebyl žádný Ableton Live, aby mohl člověk hrát naživo, takže jsem si software musel stvořit sám a trvalo mi to snad celý rok. Začínáš s jednoduchými věcmi, které se stále více komplikují. Je to pořád hodně nepořádné. Takže nejsem žádný šílený geniální programátor, pouze chlápek, který se pokusil o něco, co nakonec fungovalo. Mám občas štěstí.

Posluchači mají štěstí. Tak co můžeme očekávat od vašeho vystoupení v Praze?

Úplně novou live show se zbrusu novou kapelou. Jsem strašně napnutý, jak to všechno bude šlapat. Je to přeci jen nová hudba, nové album, které ještě nikdo neslyšel. Bude to hodně fresh!

Mimochodem pamatuješ si něco ze svých předchozích vystoupení v Praze, mám tě zafixovaného jako velkého afterparty bouřliváka.

Tak s tím je konec. Změnil jsem se. Všechno to bylo o napojení na tu elektronickou šílenost. Chtěl jsem se už odříznout. To je taky jedna z věcí, která mě těší na hraní s kapelou. Odehraješ a v deset jsi v posteli. (smích)

Na konci většinou žádám o nějaký vzkaz pro čtenáře, ale tento rozhovor byl tak dlouhý…

Jo, myslím, že jsem toho řekl dost. (smích)

Tedy díky a těším se na koncert!

Uvidíme se!

Advertisements

One thought on “[interview] Apparat: Odehraješ a v deset jsi v posteli

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s