[design] Hurá IKEA! Ne, vlastně Designblok 2010

Listování katalogem oné švédské firmy mi dělá dobře. Vyobrazená instantní rodinná pohoda, kterou si sami za pět minut sešroubujete (ano, věřím vám), je pro mě příjemná na pohled, a když si chci nabízené produkty osahat, zajedu si třeba na Černý Most. Teď jsem se ovšem vydala směrem Superstudio Bubenská, abych se podívala, co je nového především v českých designérských končinách. Ale někde se asi stala chyba…


Já ti nevim, Karle… Už o loňském ročníku se říkalo, že patří k těm slabším. Osobně jsem byla vcelku spokojená. Možná ta moje dvouletá pauza a následné rozradostnění udělaly své. Ovšem letos už o nějakém zaslepení radostí či něčím podobným nemohla být řeč. Vyrazila jsem si pro jistotu sama, což jsou ty nejlepší podmínky aplikovat svoji skvělou schopnost time-managementu a řádně se soustředit na každý kousek výstavy. Tak jsem také učinila.

Nejdřív bych se ale chtěla pozastavit nad tím, co mě první praštilo do očí. Takzvaná Ústřední budova Elektrických podniků hlavního města Prahy. Někomu to může přijít jako hnusný šedivý hranatý cosi. Já byla ovšem víc než nadšená. Tuhle funkcionalistickou nádheru ze třicátých let bych si určitě někdy ráda prohlédla bez nádivky designových produktů. A tak jsem alespoň celou dobu pobytu na Designbloku nahlížela do různých zákoutí, koukala okny do dvora a dělala si radost malými detaily, které mohl nepozornější návštěvník lehce přehlédnout.

Ono taky co jiného, když přijdete do první výstavní síně a tam uvidíte něco jako milion kostek z něčeho, co připomíná otlučený dřevotřískový lavice ve škole. Nechci nikomu křivdit, ale tímhle estetického vyvrcholení fakt nedosáhnu. Co dál? Prezentace vířivých van, které budou nepochybně luxusní či spíše za luxusní cenu, ale jejich povrch na mě působí tak nějak lacině. Loňské modely bot i šperků. A zlatý hřeb dopoledne… Ano, prezentace naší oblíbené švédské IKEY. Jak jsem řekla, mám tu značku ráda, ale nechci se na ni chodit koukat na Designblok, když ji mám na každém rohu v Praze.

Rozhodně nechci říkat, že byly veškeré vystavené objekty tragédií, ale stejně jsem si z tohoto ročníku odnesla největší radost především z aukce starožitností v posledním patře. Židličky, kanapíčka, stolečky, nádobíčko s duší. Ne s vůlí šokovat, ale potěšit. Stará škola to zase vyhrála… a ten barák.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s